Tlučková Olga

Narodila se v roce 1921 v malebné obci Bruzovice na frýdecko-místecku. Otec Viktor Kocych byl povoláním voják a pocházel z bruzovské „Hospody pod kostelem". Matka rozená Vaňková byla selského původu. Obě rodiny byly velmi aktivní v kulturním dění obce. Do školy začala Olga chodit v rodné obci. Po ukončení odešla postupně studovat do Frýdku-Místku, Českého Těšína a Ostravy. Po absolvování učitelského ústavu ke vzdělání učitelek odborných škol pro ženská povolání v Brně, nastoupila místo v Jičíně v Čechách. Po válce si zažádala o přeložení na OŠŽP ve Frýdku-Místku. Když byl tento druh školy neuváženě zrušen, působila další léta na jiných druzích škol. Jako výtvarnice se uplatnila hlavně při pořádání výstav a školních akademií, kde využila i svého dramatického talentu. V roce 1954 odešla ze školství, ale věnovala se nejen domácnosti a výchově dítěte, ale nadále pomáhala při všech kulturních akcích, pořádaných v jejím bydlišti v Sedlištích.

Působila v národopisném souboru „Sedlišťané", amatérském divadelním souboru, pomáhala při kulturním vyžití obce. V této činnosti pokračovala i po přestěhování do Frýdku-Místku. Na Sedliště však nezapomínala. Pravidelně se svým manželem navštěvovala tamější „Vlastivědný kroužek", pro který ilustrovala kroniku. Její kresby ji doplňují. V roce 1986 se stala členkou sedlišťského Klubu důchodců, kde se s manželem zapojili aktivně do kulturních akcí. Ani po manželově smrti neustala v této záslužné činnosti. Pokračuje v psaní kabaretů, pomáhá při výstavách, sólově vystupuje, ale přispívá i do dalších akcí, které Klub důchodců pořádá. Přízeň četných čtenářů a posluchačů si získala především vtipnými rýmovačkami, ať již v lašském nářečí, nebo spisovné češtině zobrazující jednak vzpomínky z mládí, jednak nešvary naši společnosti. Je členkou Literárního klubu Petra Bezruče a Matice slezské. V soutěži Beskydy 2000 získala čestné uznání.
Napsala básnické sbírky: Sklodanky, Z našeho kraja (2006), Rýmovačky (2000, 2006 – 2. vydání), Po našimu, Slezsko – jedna báseň (2011), Bruzovice aneb básničky z mojeho kraja (2011)

V LKPB vyšlo: Almanach – básně, 2001 – 2009, Realita aji ze spominek, básně, 2010, Reklama zdarma, básně, 2011, Almanach 2012 – básně, Okénko do stáří, básně, 2013

Ukázka z tvorby:

Nebe na zemi
(Hlas lidu – hlas Boží, pravda nebo jen hloží?)

 Ve Vesmíru Svět se točí,
my nejsme víc než roztoči,
jak jsme vznikli jen tušíme,
co budu dál, to nevíme.

Ti, co před námi tu žili,
alespoň v Bohy věřili.
Dnes je Bohem „Zlaté tele“,
masmédia velitelé.

Jsme otroky liter, numer,
jak to líčí v tom eR U eR
jeden velechytrý chlápek,
spisovatel Karel Čapek.

Konec však nadějně vidí,
ze strojů se stanou lidi,
slušní, obětaví, dobří,
pracovití jako bobři.

Když se dneska kol rozhlížíme,
tak dobra moc nevidíme
a hrdinou, zkrátka fit,
kdo ví, jiné topit!

To bezvadně umíme,
své děti to učíme,
mnohé líp než my to znají,
zřejmě na to buňky mají.

Ženy nechtěj být jen máma,
větší junda v zaměstnání,
a když svolná krasavice,
má, než druhá, peněz více.