Otípka Jiří

Titul Ing.         - zemřelý

Jiří Otípka žil ve Frýdku-Místku, při své inženýrské profesi absolvoval Výtvarnou konzervatoř v Ostravě - obor malba a grafika.

Z řady výstav, na kterých byly prezentovány jeho práce, nutno vzpomenout Bienále kresby a grafiky v Mostě a Litvínově, výstavy výtvarných prací ve Frýdku - Místku a festivaly umělecké činnosti v Ostravě. Jeho cesta k poezii vedla přes více zájmových činností. Jednou z nich byla tvorba nekomerčních videofilmů, z nichž mnohé byly oceněny na filmových přehlídkách v Benátkách nad Jizerou, výběrové soutěži Seniorforum v Kroměříži a mezinárodním festivalu v Praze. Těžiště jeho zájmů se však stále více přesouvalo k literární tvorbě spojené s počítačovou grafikou. Pokoušel se zobrazit svébytnou skutečnost odlišnou od okolní reality. Na sklonku života ho nejvíce uspokojovala symbióza literární a výtvarné činnosti.

Jiří Otípka je autorem básnických sbírek Vidmo, Slunovraty, Plaché doteky, Palivo vyhořelé, Toulky Británií, ilustrované sbírky básní Azurové letokruhy. Dále pak vydal v Literárním klubu Petra Bezruče Almanach 2006, 2007 sbírku Souznění - Průpovídky, v roce 2008 sbírku Stíny, v roce 2009 Zvedl jsem oči, 2010 Otisky – vše to byly básnické sbírky. Byl jedním z hlavních  aktérů přípravy a tisku almanachů LKPB, které si literáti každoročně vydávají.
Autor miloval hory, které ho rovněž inspirovaly k psaní veršů. Setkával se i se slovenskými básníky, např. na akcích Martinská poetická jeseň a Horalfest, o kterých informoval veřejnost ve svých článcích a ostatní kolegy - literáty pak na klubových schůzkách. Byl to člověk vřelého srdce.

Ukázky z tvorby:

RAMPOUCH

Opěvné nechci psát básně
o kapkách třpytivých krůpějí
na růžích lístků okvětí

o malebných chaloupkách
zlaté rži na poli

pohlédl jsem smrti do tváře
a vzpomínka krutá vždy zabolí

osud cpe tělo mé do sedla
které mne unést má do lepších dnů

roli jezdce já nechci hrát
třmeny mě surově škrtí

chci obdiv podvečeru vzdát
kdy cítím přicházet noci tmu

snad na jejím konci
ve dveřích přibouchnutých
prorazím časem naváté závěje
a slunce žalostný rampouch
v srdci mém prohřeje
a do louže roztaví
nového žití naděje

MYSLI VZKŘÍŠENÍ


V betonové člověkárně
ve smogu utopené
rezivím

Stresové dny příští
chci vykoupit

Batoh a lano vzít
a v horách si najít
snů mraveniště

Očistu psýché
očistu těla zemdleného
najít v průzračném plese

Limbu pozdravit
skálu poláskat
vystoupit na štít snění
a s hlavou v azuru
v úžasu tam zůstat stát

Nicota
nic víc
než nicota
v údolí zůstala

Nechci
jí více znát
až s myslí vzkříšenou
sestoupím očištěn zpět