|
|
|
Ne nám, ne nám, Tobě buď čest a sláva, pane! Jen jako rolník rozséváme dovednosti nám dané, co poslání věrozvěstovo. Vždyť: *Na počátku bylo slovo*…
Přišla jsem na svět, bohužel, s druhou světovou válkou. Zato v solidní pekárně v Bystřici nad Olší, kde mi jednou adventistický pastor a majitel prodejny kol v sousedství přednesl vlastní báseň o růži. Nevšední krása této jeho růže mne oslovila, a tak, myslím, vznikla ve mne drzost psát. Následná mánie to byly pseudonymy. Spolu se jménem po rodičích i po prvním manželovi, který mou tvorbu sleduje již z obláčků, a po nynějším mém muži, začala být skrumáž jmen mého autorství nepřehlednou. Proto teď v důchodu, kdy eviduji svou tvorbu komplexně a pod čísly, ne tématicky, ani podle dat, jen jak mi kdy prošla srdcem a přichází pod ruku, uvádím ji prostě nynějším mým jménem - Emilie Kozubíková, kráceně EK. A tyto iniciály vsouvám závěrem každé mé práce, ať už jde o poezii nebo prózu, bez ohledu na to, že jsem ji utvářela před rokem 1999, kdy po rodném jméně Czudková, pozdějším Sikorová, a nejpoužívanějším z pseudonymů – Trpěná, jsem se Kozubíkovou stala. Pracovala jsem třicet let na pobočkové telefonní ústředně a jsem již telefonistkou v důchodu. Mimo krátkodobých kurzů pro nevidomé telefonisty a instruktory Breillova písma, jsem bez vzdělání. Jsem matkou a babičkou. Možná jste mne někdy převáděli přes ulici, když jsem Vás o to s bílou holí požádala. Snažím se být informována natolik, aby Vás můj handicap v pracích, které tvořím, neobtěžoval. Bydlíme s mužem v domě dcery ve Frýdku-Místku. Jsem členkou Literárního klubu Petra Bezruče. Zúčastňovala jsem se literárních soutěží s úspěchem i bezúspěšně. Pravidelně přispívám do časopisu LKPB Zrcadlení a do dnů křesťanské českopolské poezie Broumov. V polské Polanici na festivale Poezie bez hranic jsem byla pojata do společné publikace, právě tak jako do publikace vydané LKPB pod názvem Breviář.
Dosud mi byly vydány tyto sbírky: Z beskydské krajiny, 1981 Archaismy srdce dřív tak mladého, 1992 Den přece hezký, 1995 Z mého srdce, 1995 Ohlédnutí, próza Muž nad věcí a básně ke Dni zdraví, 1997 Almanach LKPB, básně 1997, Almanach LKPB, próza Předjaří, 1998 Almanach LKPB, básně a próza, 1999, Almanach LKPB, Cesty obyčejných lidí, 2000 Almanach LKPB, Sahibovo nebe Džamahirije, 2001, Almanach LKPB, Verše příležitostné, 2002 Almanach LKPB, prózy Limonáda, Pajdulákův nezúčastněný úsměv, Jaro přišlo do Beskyd, Retrospektiva, 2003 Almanach LKPB (upravená próza) Muž nad věcí a volné vyprávění prokládané básněmi – Tlachy o mých začátcích, 2004 Almanach LKPB – 1. část – Z mých těšínských Beskyd, 2. část – Po našymu- 2005 Almanach LKPB, Tíha smyslných nesmyslů- 2006, Koštýř božích milostí -2007 Náš Romeo-1. část -2008, Klíčovou dírkou archiválních pravd- 2008 Kameňáky a Hóncfótoviny -2009, Vyplakané slzy- 2010,Fragment minulostí -2011 Totalitní Broňa- 2012, Sen-výběr z knihy -2013, Atributy telefonu a vzájemností -2014 Vědomí mantinelů -2015, Do tmavého převlíklo se nebe -2016, V metelici -2017 Bramborová revoluce -2018, Vánoční dárek -2019, Relikvie- 2020
Knihy Archaismy srdce -1992, Náš Romeo -2010, Pán Bůh války nevymyslil -2015 Děti, aktéry v kontrapunktech času -2018
Protože s léty ubývá sil, mám na vlastní tvorbu jednak méně času, a tím také nedostatečný informační zdroj. Omezuji se na úpravy svých starších prací, a když Pán Bůh požehná a zbloudilé múze se zlíbí zlíbat zbělelý vlas, pak tu a tam ze „školáckého“ snažení je ještě pak k čemu přidat mé obligátní
Ukázky
Strom
Jitřní, unisono písní hnízd motivuje komponisty, spadaným listím, reje vzpomínek.
Chladivým stínem ve vlasech, akupresurou tepu kůry, vnímej puls statné kubatury.
Rozložen nebem, pevný v zemi tajemstvím oděn po kořeny, z útlého kmínku se vzmohl čas.
Pilňoučké včely dávný vzkaz vbzučí sázeným stvolům poselství Oriónu:
"sadařů stimul, múz, poskytovat rodným kód domů, zdobit a rovně růst."
Balada
Těžké mraky se z Polska hnaly, zamrzl rybník, rozpraskal. Splav útočil, lávky však odolaly. Sníh kolem trati téměř ztál.
"Ustupte z kolejišť, vlak vjíždí!" Lidé se hrnou, sníh - nesníh. V nátřesku perzián s batůžkem v přízni. "Vejde se ještě romantik?"
"Parta"! Skřípí vůz: "Je po klidu." Hádáš, s revizí jízdenek, v obávaném dupotu škarohlídů, kterýpak z mladých je tu šéf.
S posvátnou úctou student třímá, kameru - prý, maminčinu. V šanc varu sní, že dokonale snímá, vlastnictví, máma, přiřkne mu.
"Jo? A ona co, ty ošidný?" Ret bund když do živého ťal, "přece - zájem mámy je prioritní!" Bůh v ČD nebi zatleskal.
"Ten hoch má srdce mého syna!" Fandila si hned každá z mám. A všechna, zmrazků usedlina nad mládím ztála jak sníh sám.
Návraty
V povichru času drobné břízy klekly. S jásotem hlasů ptáci se slétli. Vnímáš dech stáří měst, návrší hřbitovů, vír prachu cest mířících k domovu… Vnáší tě vlak do míst, kam patříme, po písních řek z dálav se vracíme, konečně zase doma! Beskydy, Lysá hora zvou, na uvítanou. Hlavu stranou, nech slzu, ať padá. "Ahoj, Frýdečku, mám Tě moc ráda."
|