AKTUALITY A POZVÁNKY

 

Odešla básnířka a prozaička Marie Pěluchová

Pátek 13. července přišla smutná zpráva: ve věku 72 let odešla z tohoto pozemského světa básnířka, prozaička, naše literární kolegyně Marie Pěluchová. Zarmouceni touto nečekanou událostí, jsme si každý z nás promítali společné chvíle s touto milou ženou, vytahovali z knihovniček její sbírky básní, ale i prózu a četli si vše, co napsala.

Marie Pěluchová se narodila v Kladně, na Ostravsku zakotvila po studiích na Vysoké škole báňské v Ostravě, kde též poznala svého manžela. Bydleli v rodinném domku na Nové Vsi u Frýdlantu n./O. Celý svůj profesní život pracovala na VÚHŽ Dobrá jako výzkumná pracovnice, tato práce ji naplňovala. Vedle své práce a starost o rodinu přece jen našla čas na své koníčky. Snad tím největším únikem z reality jí bylo psaní. Velice často a ráda se nechala unášet múzami, aby z jejího pera vzešly básně prodchnuté láskou k přírodě a rodině, vzpomínkami na své blízké. Ve verších hledala jistotu, která přece někde musí být….snad tady blízko – ve stromu, jeho dřevě, v prostém žití se střídáním ročních období.

Nepsala jen básně (básnická sbírka Listy tichých dní, 2003), v posledních letech to byla i próza, detektivní román (Kletba prstenu2011), ze kterého měla velkou radost. V rámci svých literárních aktivit dělala dopisovatelku časopisu TAJEMNO. Všechny její literární počiny ji dovedly v roce 1999 do Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek, jehož byla členkou až do posledních dní svého života. Svými básněmi obohacovala interní časopis Zrcadlení, Beskydský kalendář, její verše se objevovaly ve vydávaných klubových almanaších, ale i v Almanaších české poezie. Ta její poezie vždy byla prosáklá domovem, ač pocházela z Kladna a žila dlouhá léta zde pod Beskydami. Vždy se ve verších ráda vracela do Jizerských hor na pole, stráně s dechem mateřídoušky. Tam Marie v podhorské chaloupce trávila se svými rodiči každé prázdniny a i po letech se do “svého“ kraje ráda vracela.

 

Do jejího životního štěstí ale zasáhla krutá nemoc. Statečně s ní bojovala, ale nedokázala ji porazit. Její smrt nám navždy zanechala v srdci smutek a pocit beznaděje.

Přestože od nás odešla, nikdy na ni nezapomeneme, naše srdce jsou plná vzpomínek na  společné okamžiky, i na její svědomité plnění životního poslání. Naší milé a pohodové literární kolegyni, zesnulé Marii Pěluchové věnujeme tichou vzpomínku a děkujeme jí tímto za všechny šťastné chvilky, které jsme s ní mohli prožít. Její životní vlak právě dorazil do cílové stanice a ona věděla, že se jím už nelze vrátit zpět.

 

Marie Pěluchová: Životní vlak

 

Životním vlakem nelze

navracet se zpět,

abychom opět mohli

bez omylů projíždět.

 

Ve stanicích svátečních

zdržet můžem se jen chvíli.

Však kolikrát tyto okamžiky

tmavé tunely vyjasnily.

 

Životní vlak uhání,

někdy i vykolejíme.

Pro všechny platí stejný řád,

jen někdo vystupuje dříve.

                                                                        Za členy Literárního klubu P.Bezruče: Dajana Zápalková

 

 

 

 

V pátek 3. srpna 2018 se koná členská schůze LKPB ve 14h v rest.Park ve Frýdlantě n.O.Vezměte s sebou básně do Zrcadlení nebo pošlete Ivaně Návratové. Určitě přijďte! Krásné léto plné sluníčka vám všem přeje Dajana

 

Literáti měli na schůzce hosta

 

Po velké květnové akci literátů Beskydská lavečka 2018 se život klubu vrátil do normálních, zaběhnutých kolejí a v pátek 8. června 2018 se sešli na své pravidelné schůzce v restauraci Park ve Frýdlantě n. O.

Hodně se hodnotila Beskydská lavečka, byly vysloveny chvály, poděkování, ale též padla i kritika. Co si budeme povídat, vždy je co vylepšit, nač se více zaměřit atd… Předsedkyně apelovala na další činnost, která klub čeká, na vydání dalšího čísla interního časopisu Zrcadlení, celostátní akci Den poezie, jehož se klub zúčastňuje, na vydání almanachů jednotlivých členů a též Beskydského kalendáře s básněmi členů a kresbami, tento rok s obrázky členky LKPB Elišky Reskové. Z výčtu je vidět, že je akcí hodně, a co je hlavní, je očekávána tvorba – básně či próza od členů klubu. Proto je třeba nechat se inspirovat – třeba na dovolené nebo pěknou vycházkou či nevšedními programy, které léto nabízí. Pak už se verše posypou samy, jen je třeba dát je na papír!

Obohacením schůzky byl jistě Zdeněk Lasák ze Starých Hamer, zajímavý člověk, jehož předkové byli učiteli na Grúni a ve starých Hamrech. Přivezl nám ukázat spoustu dobových fotografií z alb jeho babičky, krásně zrenovovaných, zachycují jeho praprarodiče, prarodiče, stavení v osadě Kavalčanky, Grúň, to už se jen tak kde nevidí! Pan Lasák už tato fota vystavoval na čtyřech vernisážích v našem regionu, z těchto materiálů se mu podařilo vydat vlastním nákladem knihu Mozaika.

Protože jsem se na Starých Hamrech narodil, dlouho tam žil, poznával jsem místa zachycená na fotografiích, které nám přinesl ukázat pan Lasák. Oživil jsem si své mládí, minulost, jejíž některé okamžiky byly s budováním přehrady Šance dosti trpké,“ vzpomínal František Gistinger, člen literárního klubu. I další literáti zasypali svého hosta dotazy, na které on rád odpověděl.

Předsedkyně hostu Zdeňku Lasákovi poděkovala za zajímavou návštěvu na členské schůzce literátů a věří, že se s fotografiemi pana Lasáka veřejnost setká na některé jeho další vernisáži. Kde a kdy to bude, to záleží asi na kulturních institucích regionu.                    Dajana Zápalková