Zápalková Dajana

 

Rodačka z malé vesničky Pazderna pod Beskydami, která žije již tři desítky let v Bašce-Hodoňovicích. Vystudovala gymnázium ve Frýdku-Místku a Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě, celý svůj profesní život zasvětila práci laborantky v pivovaře Radegast v Nošovicích. Nyní se věnuje naplno kultuře, své tvůrčí nápady realizuje v místě bydliště se členy občanského sdružení Čendaspolek. Svými akcemi zaměřenými především na lašskou otázku se snaží lidem připomenout zvyky a kořeny lašství.

Psaní, literatura a nyní i divadlo a moderování jsou jejím velkým koníčkem, kterému se věnuje naplno od roku 2005, kdy se stala členkou Literárního klubu Petra Bezruče. Jejím největším učitelem je bezpochyby čestný předseda LKPB Mgr. Miloslav Oliva, který ji přivedl na myšlenku psát verše a zkusit i prózu.
K jejím vydaným sbírkám patří: Pivní verše (2006), aforismy Psáno životem (2007), Ve znamení Blíženců (2008), Jak se ten svět (ne)mění (2008), Kytice růží (2009), Korálky žití (2009), próza Jó, život lázeňský (2007), Pivní story a jiné kuriozity (2008), Bezstarostný život v Pazderně (2010), Proměny lašského roku ve verších (2012), Živote, slyšíš (2013), almanachy vydané Literárním klubem Petra Bezruče -Vánoční zastavení a básnické prvotiny (2005), Všehochuť (2006), Léčení srdce (2010), Na vlnách snění (2011), Cesta životem (2012), S plamínkem naděje (2013). Za poslední roky autorka napsala také více jak dvě stovky novinových článků – k významným událostem roku, k dění literárního klubu, kulturním a společenským akcím v regionu. Dokáže mistrně zachytit podstatu věci a podat informace široké veřejnosti. Spolupracuje s Literárně dramatickou společností Místecká Viola, je členkou občanského sdružení Bezručův kraj. 13.12.2013 se stala předsedkyní Literárního klubu Petra Bezruče.
Od roku 2008 je kronikářkou obce Baška, kde se také podílí na kulturním životě v obci.
Významná je její spolupráce s bašským rodákem, kreslířem, malířem a karikaturistou Bedřichem Šimoňákem (*1941), který téměř všechny její sbírky ilustroval.

 

Ukázky z tvorby:

 

Šálek kávy

Někdo musí po ránu
šálek kávy
smetanu
já zas vítám
ráda slunce
energii vesmíru
ta mi šitá na míru
Jen ta vzchopí
moje tělo
co v plískanicích
skomíralo
v denní bahno
sklouzalo
Co mě tedy spasí?
Nevím
ale šále kávy
též dám si

 

Uvolnění

Ve vzrostlých lesích
nabírám sílu
má duše saje tu
vůni pryskyřice
pohlazení řeky
Chápající
vdechuji překotně
zeleň kapradin
sladké naděje
rudého šípku
a věřím v jas
tvého horkého srdce
Jen lovec
každodenních omylů
najde tu poklad
klíčící nad propastí

 

Ze zvyku

Tak dál jdeme
tou cestou vyšlapanou
ze zvyku pohodlí
každodenní jistoty
Zas zde stojím
oči plné prachu
z těch nesmyslných ústrků
zloby
nepochopení
Čas plyne stejně
mrtvá chobotnice
do hlubin padá
a obludný černý stín
nese úzkost
vztek
marnost světla
Tam kde dříve rozmarýn
jen těžké hlíny klín