Resková Eliška

 

Původně se chtěla plně věnovat hudbě (studovala operní zpěv), ale z objektivních a později i zdravotních důvodů se musela hudby vzdát. Více než 30¨let žila s manželem v Olomouci, pak jej na tři roky následovala i s dcerou do ciziny. V té době už psala verše a povídky, které v době totality uveřejňovala často i pod cizím jménem. V roce 1977 se společně s manželem vrací do rodného Frenštátu p./Radh. O rok později jí v rychlém sledu umírají oba rodiče. S podlomeným zdravím a zármutkem začíná malovat. Zatím vystavovala 11 krát - ponejvíce ve Frenštátě p./Radh., ale i v Prostějově, Frýdlantě n./Ostr. a v Praze. Eliška Resková je i literárně činná v LKPB. V celostátní literární soutěži v r.2000 získala 2.místo za poezii, stejně tak v roce 2003, v roce 2002 to byla 1.cena v oboru poezie i prózy. Ze svých cest po cizině (především po Španělsku) nasbírala množství inspirativních momentů, které představují její básně i obrazy. V r. 2008 – měla výstavu obrazů ve Frenštátě – Salón frenštátských výtvarníků.

V LKPB vydala:

r. 2008 – Almanach; 2009 – almanach – Rozjímání; 2011 – almanach – Souznění; 2012 – almanach – Echo; 2013 - almanach – Hledání světla

 

Ukázka z tvorby:

Pomíjivost

Na tisíce sluncí
změnila se pole
dlouhonohých slunečnic
roztančených
rozverných
a všechny zpité slávou
krajině chtějí vévodit
a vládnout
za zvuků
zlatých strun lyry –
            včera ještě
            královnami byly

Však dnes?
proudy vody
a vichřice
ta bezcitná
krutá paní
která nemá slitování
této kráse život vzala –
            Ranní rosa
            nad tou zkázou
            jenom zaplakala ….