|
Původně se chtěla plně věnovat hudbě (studovala operní zpěv), ale z objektivních a později i zdravotních důvodů se musela hudby vzdát. Více než 30¨let žila s manželem v Olomouci, pak jej na tři roky následovala i s dcerou do ciziny. V té době už psala verše a povídky, které v době totality uveřejňovala často i pod cizím jménem. V roce 1977 se společně s manželem vrací do rodného Frenštátu p./Radh. O rok později jí v rychlém sledu umírají oba rodiče. S podlomeným zdravím a zármutkem začíná malovat. Zatím vystavovala 11 krát - ponejvíce ve Frenštátě p./Radh., ale i v Prostějově, Frýdlantě n./Ostr. a v Praze. Eliška Resková je i literárně činná v LKPB. V celostátní literární soutěži v r. 2000 získala 2. místo za poezii, stejně tak v roce 2003, v roce 2002 to byla 1. cena v oboru poezie i prózy. Ze svých cest po cizině (především po Španělsku) nasbírala množství inspirativních momentů, které představují její básně i obrazy. V r. 2008 a měla výstavu obrazů ve Frenštátě – Salón frenštátských výtvarníků, v r. 2019 – v knihovně ve Frenštátě p./R. 2021 v Minigalerii knihovny Baška.
V LKPB vydala:
Sborník-2001-„Vyznání“ - básně Almanachy-2001-„Naděje, 2002-Návraty, 2003-Den, 2006-Appassionáta, 2007-Noční strofy, 2008-Hudba Beethovena, 2009 -Rozjímání, 2011-Souznění, 2012-Echo, 2013 -Hledání světla, 2014 Přerušená píseň, 2015 –Reminiscence, 2016 –Proměny, 2017 -Píseň o poslední růži, 2019 -Ozvěny písní, 2020 –Písně ticha
Ukázka z tvorby:
Pomíjivost
Na tisíce sluncí změnila se pole dlouhonohých slunečnic roztančených rozverných a všechny zpité slávou krajině chtějí vévodit a vládnout za zvuků zlatých strun lyry – včera ještě královnami byly
Však dnes? proudy vody a vichřice ta bezcitná krutá paní která nemá slitování této kráse život vzala – Ranní rosa nad tou zkázou jenom zaplakala ….
|