Narodila jsem se na první jarní den v roce 1946. Žiji ve Frýdku-Místku. Bydlela jsem v Lipníku nad Bečvou, pak v Prostějově, kde jsem pracovala jako zdravotní sestra. Další léta jsem působila na onkologii v Paskově.
Moje velká záliba je cestování, ani v důchodovém věku jsem se toulek po světě nevzdala. Jedna dcera bydlí v Místku, druhá na Floridě. Mám ráda hrady, zámky, přírodu, hudbu, knihy, filmy, divadla a dobré jídlo.
To, že jsem se mohla stát součástí společnosti LKPB, jsem šťastná.
Do LKPB jsem přišla na podzim 2017.
Vyšla mi knížka Carpe diem - užij dne
Almanach 2020 - Zápisky z cest
Povídka - Vzpomínky z minulého století aneb zralý věk si vystačí svými vzpomínkami, kdežto zelené mládí žádné nemá.
Dilli - úryvek z cestování
Městská autobusová doprava je v Indii jako všude jinde. Jen cestujících je více, jsou hluční, ukřičení, přepravují velká zavazadla a místo kufrů a ruksaků balí věci do prostěradel, šátků, krabic… Naše cestovatelská skupina se vydala v Dilli za památkami ve městě autobusem. Na zastávce bylo plno lidí, jen tak tak nás autobus všechny pobral. Nastupovali jsme a postupovali dále do vozu, až jsem byla cestujícími natlačena na muže, co měl na rameni plátěný pytlík. Ještě se snažili přistoupit další cestující, nebylo ani kousíček místa a pak se konečně řidič rozjel, dveře nechal dokořán, protože i mezi nimi stáli lidé. Cítila jsem, že se v plátěné kabeli něco zahýbalo. Nejprve mne napadlo, že se mi to jen zdá, avšak pak byly pohyby zřetelnější, odstoupit nebylo kde. Konečně zastávka. :Naše skupinka vystoupila, s námi i tento muž. Po pár krocích usedl na chodník, kabelu položil před sebe, vytáhl píšťalu a rozvázal plátěný pytel. Okamžitě se objevila hlava a pak vyklouzl asi metrový had. Mladík pískal, nakláněl se vlevo, vpravo, dopředu, dozadu a had opisoval kružnice podle mladíkových pohybů. Chvíli stál na špičce ocasu, už už se dotýkal tváře mladíka s vystrčeným rozeklaným jazykem, aby v zápětí lehl na chodník a celý taneček zase opakoval. Sledovali jsme toto pro nás mimořádné představení, ale i místní se zastavovali, aby se podívali a vhodili do krabičky nějaké drobné. Po chvíli mladík hada nasoukal zpět do pytlíku, zavázal, peníze schoval a odešel. Ne však daleko, opodál byla kašna plná vody. Tam odložil kabelu, svlékl kraťasy a tričko, vstoupil do vody a věci si pečlivě vypral. Celý se namydlil včetně vlasů, ponořil se do vody. Na to už jsme se z povzdálí dívali jen my, Češi. Indům na tom nepřišlo nic divného.
Inu - jiný kraj, jiný mrav.