Návratová Ivana

Zabývala se psaním různých veršíků už ve svém útlém dětství. Vedl ji k tomu její otec (povoláním lesní inženýr), který se rovněž zabýval literární tvorbou. Svou dceru přivedl do Literárního klubu Petra Bezruče v roce 1997.
Ivana Návratová strávila větší část svého dětství ve Frenštátě pod Radhoštěm. Vystudovala stavební průmyslovku ve Valašském Meziříčí a potom žila mnoho let ve Frýdku-Místku. Do Frenštátu p.R. se (natrvalo?) vrátila v roce 2006.
Píše verše, prózu, ale nejradši píše verše, z kterých mohou stát nebo už se staly texty písní. V písňové tvorbě občas spolupracuje s Michalem Smolanem z Frýdku-Místku.
V literárním klubu Petra Bezruče přispívá každoročně do Almanachu, několik let zpracovává klubový časopis Zrcadlení. Rovněž byla oceněna v několika literárních soutěžích.

Přehled tvorby:
Almanach 1997, 1998, 1999, 2000, 2001 – tyto almanachy jsou bez názvu a obsahují básně i prózu, almanach 2002 - „Studovala jsem pivní filozofii“, almanach 2003 – „Provizorium“, almanach 2004 – „Z historie literární tvorby rodiny Návratovy“, almanach 2005 – „Moji kamarádi“, almanach 2006 - „S čím si hrají děti, s čím si hrají dospělí“, almanach 2007 – „Ďábel u mých nohou“, almanach 2008 – „Jedenáct ďábelských minipovídek“, almanach 2010 – „Záchytná stébla“ – ke svým padesátinám vydala CD s písničkami s „padestátníkovskou“ tématikou (2 písně – Prostor a čas a Archív, hudba Michal Smolan, texty autorky), CD je vloženo do tohoto almanachu, který popisuje tvorbu písňových textů od autorčiných 12 let, almanach 2011 – „Básník v zelené uniformě“.
V roce 2012 vydala knihu „Nespoutané duše z Beskyd“, ve které se zmiňuje o životě některých zajímavých lidí z Beskyd, které znala nebo zná osobně.
Almanach 2013 – „Svobodomyslný svět“ – přiloženo CD se třemi písněmi, na kterých se autorka podílela svými texty (hudba Michal Smolan, zpívá Veronika Sobčáková). Písně se jmenují Pod deštníkem, Nad věcí, Svítání…..

Ivana Návratová ve své tvorbě klade důraz na právo na soukromí každého člověka, na jeho individualitu, na to, že každý je jedinečný, nezaměnitelný tvor. Obdivuje sílu a výjimečnost jedince.
Na argumenty, které vypadají jednostranně, se dívá i z druhé strany věci. V  jejích dílech se objevují svobodomyslné názory na život všeobecně, a důrazně připomíná, že by lidé neměli ubližovat přírodě.

Říká se, že zákony, pravda a spravedlnost jsou jenom jedny. Omyl. Jsou dvojí. Přírodní a lidské……………. lidé často jednají v rozporu s přírodními zákony. Myslí si, že snad jsou lepší než příroda, že ji mohou spoutat, oblafnout, zbavit svéprávnosti….. jenže příroda jim vše vrátí. Když ne hned, tak v dohledné době………. Podle lidských zákonů se lidi mezi sebou perou a žerou…………. v přírodě se to sice taky pere a žere, ale příroda aspoň není tak zákeřná, jako člověk.“